Skalní ostroh nad Huťským rybníkem na soutoku Sychrovského a Trnovského potoka byl oblíbeným místem dobříšské šlechty. Na východním okraji města Dobříš stojí Colloredo-mansfelský zámek a o kus dál bývalý středověký hrad Vargač. Dnes se jeho základy skrývají v zámecké sýpce. Ta byla postavena na troskách hradu, který vyhořel 1720.
Vargač byl vybudován za vlády krále Jana Lucemburského. Zakladatelem malého hradu byl pravděpodobně markrabě Václav později přejmenovaný na císaře Karla IV.
K hradu patřila manská soustava – dvůr s mlýnem v Tisovicích, manství v Dobříši, Dubenci, Druhlicích a Úběnicích. Další drobnější majetky byly rozeseté po okolí.
Král Jan Lucemburský zřejmě na Vargač nikdy nedorazil, ale jeho syn císař Karel IV. zde byl několikrát hostem a jeho vnuk císař Václav IV. zde pobýval často, protože miloval lov.
Historie královských zástav
Druhý vnuk císař Zikmund Lucemburský zastavil Vargač 1422 Bedřichovi a Hanušovi z Kolovrat. Hanušův syn byl vyplacen následujícím králem Jiřím z Poděbrad. Panství převedl na své syny Bočka, Viktorína, Jindřicha a Hynka.
Ještě v 15. století ho drželi Švamberkové ze Zvíkova a Děpoltové z Lobkovic.
Děpoltovi synové Jiří, Jan a Litvín se dohodli 1530 s králem Ferdinandem I., že jejich hrad propustí z manské služby a oni mu za to vrátí Vargač. Král ho poté k doživotnímu užívání přenechal Vilému Švihovskému z Rýzmberka. Za jeho doby to ovšem šlo s hradem s kopce. Stal se téměř neobyvatelný, ačkoliv se na něm dělaly velké stavební úpravy. Ani synové Švihovského se s hradem nepárali. Z roku 1556 se dochoval popis: „Zámek všechen na pokojích, na stavení, na střechách opuštěný a téměř na upadení a oboření.“ Příjmy hradu Vargač v tu doby plynuly pouze z Dobříše, kde žilo 27 rodin, a z Višňové se čtyřmi rodinamio Ve velmi špatném stavu se nacházel hradní hospodářský dvůr
Roku 1569 byl stav panství o něco lepší, protože král ho zastavil Sázavskému klášteru. Královský hejtman Pavel Kůrka z Korkyně nechal hrad 1570 – 1573 opravit, přesto však komise 1578 shledala jeho stav neuspokojivým. Královští hejtmani hrad spravovali do 1630, kdy ho koupil Bruno z Mansfeldu a Heldrunku, jehož potomkům patřil až do 1780. Královská koruna si ovšem ponechala „výhradu práva lovu černé i červené zvěře pro české krále a dědice koruny“.
20. května 1720 hrad vyhořel. Následná oprava ho změnila na hospodářskou budovu. Stala se z něho sýpka.
1949 byl hrad ve státních rukách. Byl upraven na ubytovnu pro tehdy velké rukavičkářské závody v Dobříši. Po 1958 byl vrácen znovu je svému účelu na sýpku. Po 1989 přešel objekt do soukromého vlastnictví a není využíván.
Co zbylo ze středověku
Hrad Vargač chránil široký příkop a val na severní straně, odkud se dalo přijít po rovině.
Z původního hradu zbyly hlavně základy paláce pod barokní sýpkou a částečně se dochovala menší budova purkrabství.
Juditka a černý rytíř
Vargač má jako každý správný hrad, legendu o rytíři a krásné dívce. Na hradě, v rodině starého klíčníka se narodila Juditka. Když povyrostla, slyšela vyprávět o černém rytíři, který o půlnoci hraje na loutnu. Sešla do sklepení a rytíře našla. Řekl jí, že hlídá královský poklad, než se najde poctivý člověk, který ho rozdělí ostatním. Odvážné Juditce pak dal něco peněz a drahokamů. Když se vrátila z podzemí s poklady, všichni začali pátrat po černém rytíři, ale nikdo ho už nespatřil.
Zobrazit místo Turistika na větší mapě
