Skialpové lyže připoutávám na horské kolo a lyžařské boty balím do batohu brzy ráno v Praze. V osm hodin šlapu na nové nádraží v Edenu, nasedám do vlaku a s jedním přestupem na Hlavním nádraží dojíždím do Příbrami.
Zastavím se na pozdní snídani v příbramské Bille a vyrazím na kole do Obecnice. Silnice je místy ledovatá. Jedu hodně opatrně, protože se bojím smyku a následného pádu pod kola projíždějících aut, a zároveň si zvykám, že lyže přesahující přední kolo, jednou jinam, než kam otáčím řídítky. Je to stejný efekt, na jaký jsou zvyklí řidiči aut s dlouhou přední kapotou.
Ledovou silničkou vyjedu k samotě Octárně (560 m) u Obecnické přehrady na pitnou vodu. Tady zamykám kolo ke stromu u cesty, kterou proudí davy sáňkařů, bobařů, výletníků a také několik běžkařů. Přezouvám se do skialpových bot, házím lyže na ramena a do rukou beru hůlky. Po ušlapané lesní svážnici nemá smysl stoupat na skialpech.
VIDEO Tok v Brdech na lyžích
STRAVA.com: Stáhněte trasu na kole i na lyžích
RELIVE.cc: Podívejte se na trasu z ptačí perspektivy
Mimo turistické značky jdu nejprve po Obrázecké cestě, z ní odbočím doprava na Rusínskou cestu a pak doleva po nenápadné cestě ke studánce U břízy s velkým seníkem. Krmelec slouží jako velkokapacitní jídelna pro zdejší býložravce.
Překročím Požární pás (700 m), po kterém vede modrá turistická značka. Vyklučený pruh v lese sloužil k zastavení ohně, který vznikal při ostrých střelbách. Jsem v území, které téměř století patřilo vojákům k cvičným účelům a do svahu nade mnou střílela děla, kulomety a raketomety.
Překročím nenápadný kamenný mostek přes Tetřívčí potok a vydám se po jeho pravém (orograficky) břehu starou loveckou stezkou Fabiánovým žlebem. Kde se údolí zařezává do terénu, se lokalita jmenuje Rokle (cca 750 m). Zde potůček překročím a ocitnu se na obrovské pasece, neboli bývalé dopadové ploše granátů a raket. Lepím na skluznice stoupací pásy a nastupuji na lyže. Mírným svahem stoupám na severovýchod. Překračuji vyšlapanou cestu od Rusínské boudy a na rozlehlé, zalesněné vrcholové plošině Toku se ocitám několik set metrů severně od vrcholu (865 m).
Po osamělém stoupání liduprázdnou krajinou se jako mávnutím kouzelného proutku ocitám na brdském Václaváku. Po červené hřebenovce sviští přečipovaná elektrokola, supí běžkaři a cyklisté, vykračují si hejna turistů a běhá spousta psů. Vytáhnu z batohu čokoládu z Billy a vodu z domova, posvačím, prohodím pár slov s pěšími turisty a rychle pryč!
ČTĚTE TAKÉ: Tok, nejvyšší vrchol Brd a Brdská hřebenovka na běžkách
Mírný sjezd vede nejprve dopadovou plochou tak, jak jsem stoupal. Míjím vypuštěnou nádržku na Tetřívčím potoce, u Rokle se držím hodně vlevo, probíjím se pásem smrkového houští a pozoruji spoustu stop velké i malé zvěře. Zatímco já mířím dolů, proběhnou okolo mě dvě velké laně nahoru.
Ve vysokém lese sjíždím okolo skalek vyznačených na mapě a přejíždím přes kamenné schody, kudy se dříve chodilo turisticky na Tok. Pak už přijíždím mostek na Požárním pásu, znovu míjím studánku U břízy jedu po svážnicích k Octárně, po kterých jsem přišel.
Slunce sem už nesvítí. Přimrzlo. Neodvažuji sednout na kolo, a proto poskytuji několika postarším turistkám kuriózní podívanou. Ledovatou strmou silnici sjíždím na lyžích, plný batoh na zádech korunují lyžařské hole a rukama řídím horské kolo vedle sebe.
Do cyklistického se převlékám na silnici v Obecnici. Lyže znovu připevňuji na kolo a opatrně sjíždím do vsi. Pokračuji po silnici přes Drahlín a Bratkovice do Dominikálních Pasek. Ledové plotny na asfaltu jsou s padajícím soumrakem stále nepříjemnější. Nejsou pořádně vidět. Často sundávám nohy z pedálů.
Pak přijde ještě horší červená turistická značka skrze les, zasněžená, zmrzlá a při tom plná hlubokých kaluží. Ačkoliv tuto trasu znám dobře, jsem opravdu rád, když se znovu ocitnu na silnici v Bílé Huti. Zapínám blikačku i světlomet, chci se napít, ale voda v lahvi zmrzla na kost. Co se dá dělat, budu šlapat, co to dá, a napiju se až doma. Teplota klesá k 10 stupňům pod nulou.
Klesající silnice příjemně ubíhá, jen tváře mrznou. Přes Jince a Lochovice dorážím do Zdic na hlavní železniční trať. Ani si nestačím koupit jízdenku a přijíždí rychlík do Prahy. Doma jsem v devět hodin večer. Ve vlaku, na kole a na lyžích jsem prožil hutných 13 hodin. Zdolal jsem při tom 51 km.
Doporučené vybavení
Při akcích kombinujících různé outdoorové aktivity je třeba pečlivě zvažovat potřebnou výbavu, aby nic nechybělo ani nepřebývalo. Hmotnost a objem jsou klíčové. Já jsem uvažoval takto: Bude mráz do -10 stupňů, přes den možná budou stoupat na slunci. Pršet by nemělo, sněžit jenom trochu. Větrná předpověď byla nejasná a může hodně foukat, ale také nemusí. Na silnicích se místy bude tvořit solná břečka a nejspíš i sněhové návěje a led. Použil jsem proto následující výzbroj a výstroj:
Cyklistika: Horské kolo Author Traction, cyklistické tretry, cyklistická helma Crussis, červená blikačka a bílé světlo, nářadí a lepení, dva silné gumicuky a dva hadry na obalení rámu kola, aby se neodřel od lyží.
Lyžování: Skialpové lyže, skialpové boty Scarpa, skialpové stoupací pásy, teleskopické hole Leki Tour Vario.
Turistika: Batoh Boll Nomad, lékárnička, sportovní hodinky Honor, outdoorový mobil, papírová mapa, peníze, doklady, platební karta.
Oblečení: Cyklobunda Crussis, sportovní brýle Crussis, brýle na čtení, flísové rukavice, teplé cyklistické rukavice Crivit Gel, dlouhé termotriko Moira, termotriko Nordblanc, funkční mikina Crivit, zateplovací vesta s kapucí od Vietnamců, pružné sportovní kalhoty Lidl, krátké cyklistické kalhoty Maloja, bavlněné trenýrky, dvojité ponožky Moira, flísová čepice Salewa.
Jídlo a pití: 1 l vody se sirupem, čokoláda.
Zobrazit místo Mountains – hory – skály – rocks na větší mapě
Comments