Houslista Josef Slavík, nejslavnější rodák z Jinců

Nejslavnější jinecký rodák Josef Slavík (1806 Jince – 1833 Budapešť) byl houslista a hudební skladatel, kterému se v Evropě říkalo český Paganini.

Narodil se do rodiny učitele a hudebníka v Jincích. Dnes má jeho rodný dům adresu Slavíkova 8.

Božský talent rozpoznal hořovický hrabě

Už v devíti letech se stal primáriem v kvartetu hraběte Rudolfa z Vrbny v Hořovicích. Hrabě odhadl obrovský talent a mladého Josefa Slavíka představil řediteli pražské konzervatoře Friedrichovi Dionysovi Weberovi. Ten ho svěřil vyhlášenému pedagogu B. V. Pixisovi. Hrabě hradil náklady na studium.

Student Josef Slavík se vrhl do studia houslové hry a skladby. Hrál virtuózně a jeho houslové kompozice mířily na technickou virtuozitu.

Jeho absolventský Houslový koncert fis moll byl tak obtížný, že o něm učitel Pixis pochybovačně prohlásil: „Je vůbec rozumné psát takový nesmysl, když to nikdo nezahraje?“ Josef Slavík však koncert zahrál k údivu svého učitele i posluchačů.

Přes Stavovské divadlo do císařské kapely

Poté zamířil do Stavovského divadla, kde se stal koncertním mistrem. Tato funkce je v každém orchestru podřízena přímo dirigentovi a tvoří spojovací článek mezi ním a hráči.

Komponoval nadále – známé jsou skladby Caprice D dur a Grand potpourri E dur – které zároveň hrál na koncertech v českých i zahraničních městech.

V roce 1825 se stal houslistou císařské kapely ve Vídni. Vídeňské obecenstvo brzy získal sólovým uměním a tehdy nejlepší houslovou technikou daleko široko.

„Jeho zářnými momenty jsou pasáže v dvojhmatech a sextách, absolvované v nejvyšší rychlosti a přesnosti, arpeggia všech druhů a ve všech polohách, a hra 96 not staccato na jeden tah smyčcem!“ uvedly tehdejší noviny Allgemeine Zeitung.

Paganini versus Slavík

V nejlepších Slavíkových letech přijel do Vídně na sérii koncertů Paganini. Po koncertě, na němž Ital poprvé zahrál slavné a velmi těžké Zvonkové rondo, mu ho přehrál na první poslech právě Josef Slavík. Traduje se, že Paganini poté prohlásil: „Vy jste ďábel! Svět se chvěje, když hrajete.“

V letech 1826 a 1827 Franz Schubert složil pro Josefa Slavíka a klavíristu Carl Maria von Bockleta dvě náročné sonáty pro housle a klavír Rondo D 895 a Fantazii D 934.

Roku 1830 o něm uvedl klavírní virtuos a skladatel Fryderyk Chopin: „Je to Paganini, ale omládlý, který časem předčí prvního. Jeho hra bere posluchačům řeč a do očí jim vhání slzy, rozplakal by i tygry!“ Z té doby pochází další dvě známé Slavíkovy skladby Houslový koncert a moll a Variace na G struně.

Přechozená chřipka zabila virtuosa

Velké koncertní turné naplánované roku 1833 do  Pešti, Ostřihomi, Lvova a do dalších velkých měst, se Josefu Slavíkovi stalo osudným. Přechodil chřipku, která ho nakonec zabila. Zemřel už v Pešti, dnešní Budapešti. Spočinul na jednom ze zdejších hřbitovů v pouhých 27 letech. Až po dalších sto letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě