Německý průmyslník Bethel Henry Strousberg (1823-1884) postavil obrovské železářské provozy v Brdech a na Křivoklátsku. Srdcem jeho podnikání byl Zbiroh. Jenže 30. listopadu 1877 padly do exekuce všechny Strousbergovy závody v Borku, Holoubkově, Dobřívi, Strašnicích, Františkově, Zbirohu a na dalších místech. Nepočítal totiž se dvěma věcmi – nejprve padla Vídeňská burza a hned poté se ukázalo, že železná ruda z Brd má příliš mnoho fosforu a nelze z ní vyrábět kolejnice.
Král evropských železnic
Strousberg vsadil na železnici. Jeho průmyslové impérium vyrostlo na budováním železnic a s tím spojeného železárenského průmyslu v Evropě. Jeho podnikání zasahovalo zejména do Čech a Moravy, Německa, Rumunska, Francie, Rakouska a Ruska. Provozoval lokomotivku v Hannoveru, železárny v Dortmundu a hutě v Neustadtu.
1856 založil Henry Strousberg svoji první hutní společnost Neustädter-Hüttengesellschaft mezi Hannoverem a Brémami. Následujících 21 let stavěl továrny, vyráběl železniční vybavení a zprovozňoval železniční tratě jako na běžícím pásu.
Železo a uhlí na panství Zbiroh
1868 koupil panství Zbiroh, Mirošov a Osek od komorního rady Samuela Sigmundta a vídeňského bankéře Vincence Kirchmayera. Ti jej získali za podivných okolností, neboť rozhodnutím říšské rady znělo, že vlastníkem se má stát město Praha. Strousberg kupoval hlavně kvůli zásobám železné rudy a uhlí pod zemí. Plánoval vybudovat nejvýznamější středisko železářského průmyslu v Rakousko-uherské monarchii.
Na místě starého hradu ve Zbirohu postavil novorenesanční zámek. Ve Františkově, Kařezu, Holoubkově a Strašicích postupně instaloval nejnovější bessemery na tavbu železa. V Mirošově postavil velkokapacitní koksovnu. Železnicí se napojil na dráhu Františka Josefa a dráhu Duchcovskou a Protivínskou. Následovala železnice ze zbirožského nádraží a spojení Svaté Dobrotivé se Strašicemi. 1869 vybudoval uhelnou dráhu z Rokycan do Mirošova. Plánoval dráhu z Borku na Kařez, Zbiroh a Františkov. Prohlásil, že vytvoří z kraje mezi Rokycany, Strašnicemi a Zbirohem český Manchester. Na Podbrdsku kromě železnic budoval slévárny, ocelárny a válcovny.
Plány se mu zpočátku dařily, protože bohaté lesy mu poskytovaly dostatek dřeva, které využil při budování průmyslového impéria, ale také jej prodával, aby získal hotovost. Těžba dřeva byla kvůli vichřicím 1866 a 1870 vysoká.
Hornické práce byly usnadněny vynálezem dynamitu. Vyráběl se pod Prahou už od 1870. Poprvé byla tato výbušnina použita v Zaječově na šachtě Artur na přelomu 1870-1871, byť bohužel tehdy s tragickým výsledkem – zavaleným dolem a těžce zraněným horníkem.
Hutě, železárny, strojírny a akcie
Na vrcholu své moci vlastnil baron Strousberg po celé Evropě železné a uhelné doly, vysoké pece, válcovny, továrny na výrobu železničních vagónů, tržnice, nemovitosti a především akcie. Postavil sedm železničních tratí v Německu a položil 1700 km kolejnic v zahraničí.
Bethel Henry Strousberg vlastnil jen v Německu hutě v Dortmundtu, Neustadtu u Rübenberge a v Othfresen u Lehrte. Jmenovitě: Železárna a válcovna Gustav Arndt Comp. Dortmundt, Společnost pro dobývání uhlí s dílnami Courl, Železnorudné doly v revírech Betzdorf a Kirchen, Hnědouhelná akciová společnost Victoria Berlín, Železnorudné doly Saalfeld a Konitz, Remyšské železnorudné doly Neuwied, Dillenburg, Betzdorf, Kirchen a Daaden, huť Wenden, důlní komplex Hellerthal, doly Peter, Streimel, Minerva, Hellmannskaute, Dormann, Guldenhardt, kamenouhelná společnost Novesium s polnostmi u Castropu, železnorudný důl Grodören u Salzgitter, cechy Glückauf hlubinná těžba a Glückauf zpracování dřeva, cech Rheinland u Ruhrortu, kamenouhelný důl Pauline v Kirchhörde, doly Hombruch I a Hombruch II, dům v Brünningshausen, cech Hannibal v Bochumi, železnorudné doly u Iberg a v Gegenthal v Harz. A samozřejmě také celé panství Zbiroh v Čechách.
Výčet není zcela jistě úplný. Dosvědčuje však, jako obrovské majetky baron nashromáždil a také v jak v krátké době o ně přišel.

Jeho podnikům se dařilo do 1872, odkdy začal hromadit dluhy. Výtěžek z prodeje dřeva už nestačil na financování dalekosáhlých plánů.
Pohromou byla povodeň na Zbirožsku 1872. Nad skalní průrvou u Podmokelského mlýna vzniklo obrovské jezero. Když se zátaras uvolnil kvůli obrovskému tlaku vody, vlna smetla Strousbergovy vysoké pece ve Františkově i další provozy ve Zbirohu.
Krach a vězení pro dlužníky
1874 se dostal do prvních velkých finančních obtíží. Místo výrobků prodával železo, litinu, rudu i dříví. Zaměstnancům neplatil čtvrt roku mzdy a místo peněz jim vydával poukázky na odběr zboží ze skladů. Přesto začal stavět ocelárnu a válcovnu v Kařezu na výrobu kolejí pro zakázku ve Francii na trať Paříž – Narbonne. Zisk byl plánovaný na 60 milionů franků. Profinancován akce mělo zajistit vydání akcií v hodnotě 8 milionů zlatých ale do oběhu jich pustil osmkrát více.
Řešení obřího zadlužení nacházel Bethel Henry Strousbergv korupci na nejvyšších českých a rakouských místech. Uchyloval se ke štěpení firmy. Odděloval menší, nezadlužené a finančně zdravé podniky, na které získával další úvěry od věřitelů. Každý účetní ví, že takto vypadá konec.
1875 přes fingovanou společnost vydal v Rusku akcie, které však měly minimální krytí. V moskevské komerční bance uložil tyto nekryté akcie. Když Rusové žádali zaplacení dluhů, vydal se do Moskvy a Petrohradu jednat, ale byl zatčen, obviněn z podvodů při dodávkách vagonů pro ruské železnice, uvězněn a poté vypovězen z Ruska.
Zároveň byl krajským soudem v Plzni a okresním soudem ve Zbirohu vyhlášen konkurz s celkovým dluhem 90 milionů zlatých.
30. listopadu 1877 byla provedena exekuční dražba Strousbergových závodů v Borku, Holoubkově, Dobřívi, Strašicích, Františkově a dalších. Krach měl těžké hospodářské následky pro celou oblast Podbrdska. Souběžně byl Strousberg odsouzen do vězení pro dlužníky, kde seděl dva roky.
Poté odpykání trestu se vrátil do Berlína, kde 1884 zemřel ve špatné finanční situaci. Je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově svatého Matyáše v Berlíně spolu se svou manželkou Mary Ann a šesti dětmi.
Ambice proti konkurenci
Důvodem krachu Strousbergova železářského podnikání na Zbirohu byla kvalita zdejší železné rudy. Obsahuje značné množství fosforu. Nejvíce to bylo na Zaječově 1,6 %. Ten musí být odstraněn, aby bylo železo použitelné pro moderní železnice. To baron věděl. Zaměstnával odborníky, kteří usilovně pracovali na metodách pro odstranění fosforu během tavby. Marně. Příliš pozdě pro Strousberga byla v Anglii patentována metoda neutralizace fosforu, zvaná thomasování. Zavedly ji až konkurenční kladenské hutě a dostaly se tak na evropskou špičku. Stalo se tak v roce 1879 pouhé 3 roky po úpadku Strousbergova impéria. Po Kladnu se příležitosti chopily i Králodvorské železárny poblíž nedalekého Berouna.
Krach v globálním evropském měřítku urychlil rakouský státní bankrot, když padla 1873 vídeňská burza a s ní sklouzla dolů hodnota akcií Strousbergových podniků. Další ztráty přinesl krach rumunského železničního podniku. Prvotní ovšem bylo baronovo velikášství, zadluženost a nehospodárnost, mezi níž je třeba zařadit i nákladnou přestavbu zbirožského zámku. Velkou roli sehrál tlak Rotschildů, jejichž bankovní dům měl zájem na likvidaci nebezpečného soupeře. Rotschildům totiž patřily železárny v Ostravě, které tehdy vyráběly také železniční vybavení včetně kolejnic pro celé Rakousko-Uhersko a prováděly v tomto oboru obchodní operace v celé Evropě. Připomeňme, že podobně jako Strousberg dopadli jen o pár let později bratři Kleinové, kteří také stáli v cestě Rotschildům.
Z dnešního pohledu můžeme být za podnikatelský neúspěch muže jménem Bethel Henry Strousberg spíše rádi. Brdy, Podbrdí i Křivoklátsko nebyly nevratně poškozeny. Na Zbirožsku zůstala tady zdravá krajina, která rány zacelila, a nemusíme řešit ekologickou tragédii jako na Kladně nebo v Ostravě.