Brdy jsou ideálním pohořím pro cyklistiku. Přímo pod hory vás přivezou vlaky nebo cyklobusy, případně máte k dispozici několik parkovišť pro osobní auta. Krajina je protkaná lesními silničkami i turistickými značkami sjízdnými na kole.

Na Hřebenech a na Třemšíně se hodí horská kola, neboť se zde jezdí v terénu a  musíte počítat s velkým kopci i strmými sjezdy. Ve Středních Brdech oceníte rychlejší a pohodlnější trekkingová kola, protože se tu jezdí po lesních asfaltkách nebo po dobrých štěrkových svážnicích.

Silničáři si přijdou na své po pěkných silnicích s automobilovým provozem, které vedou před brdská sedla sedla u Cukráku, Řevnic, Dobříše, Jinců a Rožmitálu.

Správné kolo právě pro vás?

Nejprve se rozhodněte, kde a jak na něm budete jezdit. Nepřeceňujte se! Silniční bicykl určený pro výkonné sportovce se v rukou a hlavně pod zadkem rekreačního jezdce mění v mučící nástroj. Horské kolo do těžkého terénu je k pláči, když si chcete udělat svižnou vyjížďku po lesních cestách. Naopak na pohodlném cestovním kole se daleko nedostanete, pokud vyrazíte na kamenité stezky do nitra Brd.

Horské kolo (MTB)

Horská kola jsou určena převážně do terénu. Po silnici s nimi také dojedete, kam potřebujete, ale zbytečně se nadřete.

Horská kola s pevným rámem a pevnou vidlicí se už téměř neprodávají. K vidění jsou už jen v nejnižší cenové a kvalitativní kategorii, případně je koupíte v bazaru nebo z druhé ruky.  Hodí se k popojíždění okolo chalupy, do hospody na pivo, na ryby, nebo na koupaliště.

Standardem jsou horská kola s odpruženou přední vidlicí a pevným rámem, kterým se říká hardtail.  Jsou vhodná téměř k čemukoliv. Na obyčejné výlety, sportovní vyjížďky do přírody, na upravené traily a jezdí se na nich i závody. Díky přednímu odpružení poskytují dostatek pohodlí pro ruce a zároveň jsou to živá a dobře akcelerující kola, která při běžném ježdění lehce a rychle jedou.

Celoodpružená horská kola, zvaná full, s odpruženou přední vidlicí i zadní stavbou patří do vyšší kategorie. Jízda na nich je pohodlnější než  na kolech s pevným rámem, ale za to se platí vyšší váhou, složitější údržbou a drahou vysokou pořizovací cenou. Má smysl na nich jezdit v náročném terénu, kde se ukáží výhody odpružení. Naopak se příliš nevyplatí na zpevněných cestách pro lesní techniku, natožpak na na asfaltu, kde pružení nemůže ukázat, co v něm je, a cyklista tedy zbytečně veze mrtvou váhu pružin a tlumičů.

Horské bicykly se prodávají s koly o velikostech 26-29 palců. Přečtěte si na našem sesterském webu Horydoly.cz, jaké rozměry koupit? 

Závod na horských kolech Bike Čeladná pro veřejnost. FOTO: Seven Days

Trekingové kolo (trekking)

Trekingová kola jsou určena hlavně na cyklotrasy, silnice a zpevněné cesty. Hranice jejich smysluplného využití končí na lesních a polních cestách. Více nezvládnou. Na to jsou vybavené pevným rámem, jednoduchou odpruženou přední vidlicí a někdy i odpruženým sedlem.

Trekingové kolo je tedy vhodné na cykloturistiku. Můžete si na něm užít výlet s rodinou, stejně jako na něj naložit brašny a vyrazit na týdenní cyklistickou dovolenou se stanem a spacím pytlem.

K trekingovým kolům se prodává mnoho doplňků, které kupujte s rozvahou. Určitě využijete jen některé podle toho, co s kolem podnikáte. Můžete ho pomocí nosičů, brašen a vaků nabalit zavazadly tak, že vypadáte jako asijský zemědělec odvážející svoji úrodu na trh, ale kolo může být také skoro holé pro sportovně pojaté vyjížďky.

V každém případě se vyplatí červená blikačka dozadu, bílá svítilna dopředu, odrazky do výpletu a reflexní nálepky na rám. Po prvním dešti si jistě rádi dokoupíte blatníky.

Trekkingové kolo jede v blátě. FOTO: Kuba Turek

Krosové kolo (cross)

Krosová kola jsou jednoduše řečeno „očesané trekingy“. Konstrukcí jsou stejné jako trekingová kola, ale nemají žádné doplňky. Co není nepostradatelné, musí pryč kvůli co nejnižší hmotnosti kola.

Krosové kolo je tedy lehké, sedí se na něm pohodlně vzpřímeně a je jasné, že od něho nelze očekávat žádné velké výkony, co do rychlosti, obtížnosti terénu či ujetí vzdálenosti. Za to ale nabízí příjemné šlapání na kratších vyjížďkách do přírody.

Vyrábí se nejen v klasické pánské verzi, ale také s dámským rámem, který umožňuje pohodlnější nastupování a sestupování.

Silniční kolo (road)

Silniční kolo kupujte jen v případě, že jste přesvědčení milovníci silnice a rychlosti. Je určené pouze pro sportovní nebo dokonce závodní jízdu na asfaltu. Do terénu se s ním nepodíváte. Rozbité šotolinové či asfaltové silničky mu také nedělají dobře.

Za to ale nabízí opojný pocit z rychlé jízdy a umožňuje dlouhé vyjížďky. Ujet na něm sto kilometrů za den zvládne i netrénovaný cyklista. Pokročilí na něm klidně objedou celé Brdy a ještě si přidají pár kopců.

Fitness kolo (fitness)

Hybridem mezi horským a silničním kolem je tak zvané fitness. Rám, úzké pneumatiky a tím pádem i rychlost má od silničních raket. Pohodlný posez, rovná řídítka a řazení si vzalo od terénních speciálů. Dobře poslouží, pokud si chcete udržet kondici, ale nejde vám o závodění, překonávání rekordů ani zážitky ve volné krajině. Nejlépe se na něm svezete lehce sportovním tempem po kvalitních silnicích bez velkého provozu na venkově.

Městské kolo (city bike)

Na ježdění po městě používají cyklisté kde co. Jedni přísahají na kvalitního odpružeňáka kvůli kostkám na ulicích, tramvajovým kolejím a všude přítomným obrubníkům. Druzí volí taktiku nejhoršího vraku, který seženou, protože se nemusí bát, že jim ho někdo ukradne.  Třetí jezdí na jednom horském kole, které mají na zábavu o víkendu a do práce ve všední dny. Nejlepší je ovšem city bike,  speciální kolo do města.

Jedná se o kolo s mohutným a přim tom docela lehkým rámem. Nejčastěji se jedná o „holanďana“, neboli rám umožňující ještě pohodlnější nástup než dámské kolo. Počítá se totiž s častým zastavování, tlačením, jízdou ve společenském oděvu, za jakéhokoliv počasí, ve dne i pozdě večer.

K tomu je městské kolo vybaveno předním a zadním košíkem na nákup či drobnější zavazadla, světlometem vepředu a brzdovým světlem vzadu, integrovaným zámkem, často i lokátorem GPS s alarmem. Typický je účinný kryt řetězu. Nejlepší modely městských bicyklů jsou osazeny bezúdržbovou automatickou přehazovačkou v zadním kole.

V zemích, kde se na kole jezdí často, patří k městskému kolu dlouhá pláštěnka pro cyklistu.

Na městských kolech v Burgenlandu. FOTO: Maxum Jenni

Sjezdové kolo (downhill, DH)

Tak zvané gravity disciplíny, mezi něž patří sjezd (jezdí se po známých tratích a má podobná pravidla jako sjezd na lyžích),  enduro (závodí se na neznámých tratích a je nutné počítat i s jízdou do kopce), trail biking (ježdění a skákání pro radost na upravených stezkách), bikeparky (sjíždění a skákání uměle postavených tras), vyžadují celoodpružená kola s vysokými zdvihy.

Znamená to, že kola jsou to pevná, ale také těžká, hodně pérují, ale nedá se s nimi pořádně jezdit po rovině, vydrží skoky i pády, ale stojí hodně peněz. Do standardní výbavy patří nejen přední a zadní pružení, ale také výškově sedlovka ovládaná z řídítek a někdy i odpružené sedlo.

Sjezdová trať Mottolino – Livigno. FOTO: Kuba Turek

Cyklistické speciality

Kolo je s námi už dvě století, a za tu dobu se na něm mnohém zlepšilo. Mimo běžné kategorie dají koupit také speciality, které se hodí jen na některé účely.

BMX kola jsou u nás populární, protože se na nich závodí v bikrosu na uzavřených drahách s mnoha skoky a klopenými zatáčkami. Je to sice disciplina určená převážně pro děti a mládež, ale dospělé kategorie se dostaly až na olympiádu.

Freestyle kola potkáte buď na rovné ploše, kde na nich jezdi dělají neuvěřitelné akrobatické kousky (flatland), nebo ve skateparcích, ve kterých využívají překážky ke skokům a trikům (freestyle). Samozřejmou součástí výbavy jezdce jsou masivní chrániče a přilba.

Triatlon (kombinace plavání, běhu a jízdy na silničním kole) má benevolentnější pravidla než samotná cyklistika. Proto jsou kola pro triatlety vybavená špičkovou technologií a mají aerodynamické rámy zakázané v ostatních závodech.

Skládačky. Každé kolo se dá složit, pokud mu výrobce dodá klouby! Jako skládací kolo (folding bike) se dá koupit kompaktní městský městský bicykl s malým rámem a ještě menšími koly, aby se s ním dalo chodit do vlaku, autobus, či tramvaje jako s nákupní taškou, ale také plnohodnotná horská kola, která se tak vejdou do kufru osobního auta.

Tandem je kolo pro dva. Jeden řídí a oba šlapou. Ideální pro manželskou nebo mileneckou dvojici na výlety. Prodávají se v provedení do lehkého terénu anebo výhradně na silnice. Jízda na tandemu bývala oblíbenou cyklistickou disciplínou, ale v posledních desetiletích zájem upadá.

Lehokolo je nejpohodlnější ze všech konstrukcí bicyklu, které byly dosud vymyšleny. Kdo se ně něm naučil jezdit, přísahá, že už nikdy nebude jezdit jinak. Cyklista totiž sedí jako v křesle, nohy má natažené před sebe a šlape. Lehokolo se hodí pouze na silnice a hladké štěrkové cesty.

Kapotované kolo (velomobil)  je nejrychlejší bicykl, který si můžete pořídit. Vyrábí se v malých sériích především v západní Evropě. Jezdec sice šlape na kole běžné konstrukce, ale zároveň je při tom krytý kabinou z lehkých materiálů, která zaručuje aerodynamiku a zároveň chrání před rozmary počasí.

O bizarní nápady není v cyklistice nikdy nouze. Můžete jezdit na jednokolce (unicycle), tříkolce pro jezdce s horší rovnováhou, čtyřkolce, která vypadá jako šlapací autíčko, na vysokém kole, na kole bez řetězu…

Kapotované kolo (velomobil). FOTO: archiv Ladislava Bláhy – Velorama.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.